Historie Krajkářství

Pohádka o vzniku krajky

Ve městě Bruggy žila krásná dívka jménem Serena. Milovala mladíka jménem Arnout, ale nemohla si ho vzít za muže, protože stále musela sedět u kolovrátku a příst, aby uživila své 4 sestry a 4 bratry. Byla smutná a nešťastná. Až jednou se při procházce posadila pod strom zasnila se a usnula. I strom zesmutněl a uronil stříbrné nitě, které na její zástěře vytvořily překrásný vzor. Krajka byla tak zvláštní a krásná, že ji hned koupil bohatý kupec. A tak Serena paličkovala další a další krajky se vzorem, který ji napověděl sen, spánek a strom. Mnoho lidí pak její krajky kupovalo a Serena zbohatla. Vzala si Armouta za muže a žili spolu šťastně až do smrti PROŠKOVÁ ( 2004 ).

Historie krajky

Téměř všichni autoři se shodují na tom, že za kolébku krajky je všeobecně považována renesanční Itálie. Nejlépe tyto důvody vystihuje VRÁNOVÁ (2004) :

• Krajkové doplňky se poprvé objevily až na renesančním oděvu v 2. polovině 16. století a právě v Itálii v prostředí šlechtických dvorů.
• Krajky, coby luxusní předměty, si mohli koupit především majetní lidé z bohatých obchodních měst, jako byly Benátky, Miláno, Neapol a Janov.
• V Itálii v 16. století byly vydány první vzorníky nejprve pro vyšívané, pak pro šité a později pro paličkované krajky.

Krajkářství v Českých zemích

V Českých zemích se krajkářství rozvinulo v 16. století. Autorky SIEBEROVÁ (1998) a PROŠKOVÁ (2004) tvrdí, že již na našem území existovalo a to především v horských oblastech (Krušné hory, Orlické hory, Valašsko,...). Také shodně uvádějí rok 1564 za krizový, kdy byl vydán i zákaz pro městské obyvatelstvo, které se chtělo zdobit krajkou jako šlechta. Není náhodou, že první středisko výroby krajek bylo v Krušnohoří. Zde se od středověku těžilo stříbro, jež přinášelo horním městům mimořádné zisky a vysokou životní úroveň. Místní si tedy mohli dovolit zdobit se ručně vyráběnou paličkovanou krajkou.

Třicetiletá válka v 17. století zastavila krajkářskou činnost. V oblastech kde se neválčilo, výroba přetrvala. PROŠKOVÁ (2004) popisuje tuto dubu jako mezník, po kterém přišlo období rozkvětu krajky. Přispěla k tomu i nová móda barokního oděvu. V této době se formovala ve východních Čechách nová krajkářská oblast na Vamberecku.V 18. a 19. století produkce výrobků vzrůstá, prameny hovoří až o 50 000 osob, které se díky paličkování živily. Převážně v 19. století paličkovaly doma a tuto činnost považovaly za příjemně využitý čas. PROŠKOVÁ (2004) dále uvádí, a SIEBEROVÁ (1998) potvrzuje, že se ve 20. letech 19. století objevil v českých zemích Krajkářský stroj. Avšak ruční krajka se stále považovala za lepší. V téže době se začaly provozovat továrny na výrobu strojové krajky ( Aš, Nejdek, Kraslice a další ). Ruční krajka byla velice ohrožena. Až ve 2. polovině 20. století nastává oživení zájmu o paličkovaní a ručně vyráběná krajka se stala opět hitem.

Využití krajky v lidovém oděvu na Moravě

JANČÁŘ a kol. (2000) zaznamenává výrobu paličkované krajky v první polovině 19. století na Moravě v oblasti Podluží. Připomíná však, že není tak všeobecně rozšířeno jako v Čechách. Uplatnění typu krajek odpovídá charakteru regionálních krojů. Od 2.poloviny 19.století jsou na západní Moravu importovány krajky z Čech a na Slovácko převážně ze Slovenska. Vláčkové krajky z lněných bílých nití zdobí ženské límce na Hané a Brněnsku. Doloženy jsou i vložky do koutnic z okolí Velkého Meziříčí. Na odlišné typy krajek upozorňuje JANČÁŘ a kol. (2000). Na Slovensku jsou nejčastěji zhotovovány režnou nití, surovým hedvábím, kopřivovým hedvábím, ale také z barevné vlny. Jednoduchou vazbou se vyznačovaly dracounové krajky z pozlacených a postříbřených vláken na Hanáckých kordulkách a jiných součástech ženského oděvu. LANGHAMMEROVÁ (2001) u starších krojů dokládá na Horácku výskyt válcovitých vysokých čepců tzv. „ prefundy“. Takový čepec je unikátní dílo. Jeho vysoký tubus je tvořen s kovové paličkované krajky zpracované v celku v šíři i 50 cm.